Tak abyste věděli, polovina června je období těsně před kvetením, nebo na samém počátku kvetení révy vinné. To pro nás vinaře znamená, že za sebou máme podlom letorostů, což je druhý krok v redukci výnosů. Proč to děláme? Ze dvou důvodů – tím prvním je kvalita hroznů, kterou očekáváme. Je velký rozdíl, jestli keř vyživuje pět, deset, dvacet, nebo třeba i třicet hroznů. Když svou energii soustředí do menšího počtu, hrozny mají nejen vyšší cukernatost, ale i vyšší množství sekundárních metabolitů. A to se nebavíme o vyčerpání keře, které se projeví teprve v následujících letech… A také se říká, že čistota je půl zdraví. Proto platí, že čím větší je vzdušnost listové plochy, tím zdravější réva bude. Zahuštěné keře s množstvím listů uvnitř porostu se nejenže málo podílejí na fotosyntéze, a tedy i sbírání cukrů. Navíc ještě hůře osychají a stávají se místem infekce plísní.
Bohužel, nebo bohudík, tyto zelené práce jsou kritické pro vývoj a kvalitu požadovaného vína a ještě nikdo nevymyslel stroj, který by dokázal lidské ruce v tomto směru nahradit.
Před kvetením také provádíme první preventivní ošetřování keřů. Protože v tomto období už zpravidla panují přes den vysoké teploty, které způsobují odpařování postřiku, můžete nás ve vinicích potkat s traktory brzy ráno a klidně i pozdě večer. Možná právě proto vznikl ten zprofanovaný vtip o biovinařích, kteří stříkají v noci.
Ve vinicích krásně roste zelené hnojení, nejčastěji hrách s ovsem, které svými kořeny zlepšují strukturu půdy, dělají ji propustnější a po zničení porostu dodají révě také tolik potřebné živiny.
Co děláme v těchto dnech ještě? No přece mechanicky okopáváme prostor pod keři, tzv. příkmenný pás, to aby pod nimi nerostl plevel a neubíral révě vodu a živiny. Jde na to samozřejmě použít třeba herbicid, ale to by se vám pak vinice moc nepoděkovaly. Výsledkem by bylo toxické znehodnocení půdy, no a různé mikro a makroorganismy žijící v nádherném prostředí vinice by zvaly za své. A to by byla věčná škoda, protože právě ony nám pomáhají, jak nejlépe umějí, zlepšovat stav půdy, a navíc účinně bojovat proti škůdcům révy. A tak se stalo, že za ta léta, co tvrdou chemii ve vinicích nepoužíváme, došlo k vytvoření krásného ekosystému, ve kterém a se kterým žijeme ve vzájemné úctě a symbióze. On ten udržitelný přístup v zemědělství sice není jednoduchý, ale určitě to není žádná jaderná věda. Navíc tak nějak cítíme, že je to – možná jediné – správné rozhodnutí.
Na zdraví!
