Je léto a léto je vinná, nikoli okurková sezóna. Nalijte si tedy sklenku a pojďte se spolu s námi ponořit do tajemství, které v sobě tento nápoj bohů skrývá. Průvodcem na této cestě nám bude prof. PhDr. Jaroslav Malina, DrSc., zakladatel a první ředitel Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, autor desítek odborných publikací a knih a velký znalec a milovník vína.
Pane profesore, v prvním díle jsme si povídali o tom, že člověk, když byl ještě, jak se říká, opicí, objevil alkohol a ten ho začal, jak se říká, bavit. Ale prý v téhle kratochvíli konzumovat jej nejsme v přírodě jediní?
Začnu biblickou poznámkou. V souvislosti s podroušením či ovíněním se často užívá úsloví „pod obraz boží“. Označuje opilého člověka jsoucího v nedůstojném stavu, neboť podle Bible dobrotivý a dokonalý Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. Ale bůh stvořil veškerenstvo, a proto také v živočišné říši existují bytosti, které se chovají podle tohoto úsloví.
Příběhů o zvířecích opilcích koluje spousta. Často jsou viněni z opilosti například sloni afričtí (Loxodonta africana) konzumující plody stromu Scelerocarya birrea zvaného marula. Toto podezření je však liché. Přezrálé plody spadlé na zem sice kvasí a obsahují určité množství alkoholu, ale sloni dávají přednost čerstvému ovoci, které trhají přímo z větví. Nakvašené ovoce ze země nesbírají. I kdyby se slon nacpal zkvašenými plody marulového stromu k prasknutí, nezkonzumuje dost alkoholu na to, aby dostal své mnohatunové tělo do podroušeného stavu. Musel by zkonzumovat čtyřnásobek toho, co se mu vejde do útrob, a navíc celý den žíznit, aby vypitá voda alkohol neředila. Přesto nelze vyloučit, že má strom schopnost uvést slony do stavu, kdy nad sebou ztrácejí kontrolu. Na vině je prý marulová kůra, kterou sloni rádi loupou a požírají. Mohou přitom konzumovat i larvy brouků z rodu Polyclada, které pod kůrou žijí a jejichž těla obsahují toxiny, které jsou podstatně silnější než alkohol. Místní domorodci je s oblibou využívají k výrobě šípových jedů. Sloni tak nemusí být opilí, ale mírně přiotrávení.
Některá zvířata jsou k účinkům alkoholu odolnější než lidé. K takovým patří například kaloni (Megachiroptera), savci z podřádu letounů, kteří jsou rozšířeni v subtropech a tropech Asie, Austrálie, Tichomoří a Evropy. Tělo kaloňů je podobné tělu netopýrů, ale hlava se nápadně podobá liščí. Vyznačují se noční aktivitou, ve dne odpočívají na stromech nebo v jeskyních, zavěšeni hlavou dolů. Někteří kaloni (Pteropopodoidea) hodující na nakvašeném ovoci nebo nektaru mají v krvi poměrně vysoké koncentrace alkoholu. Pokud však mají na výběr, alkoholu se vyhýbají. Při nedostatku potravy ale přestanou být vybíraví a přitom mohou zkonzumovat značná množství alkoholu. Zkvašené ovoce stromů ve Střední Americe obsahuje až 5 % etanolu – kaloni mohou mít po jeho konzumaci v krvi i přes tři promile. Ani v tomto případě však nelze hovořit o opilosti, protože tito živočichové jsou vůči účinkům alkoholu výjimečně odolní. Dokáží se bez problémů orientovat echolokací a úspěšně manévrovat za letu, i když mají v krvi takové množství alkoholu, které by člověka vážně ohrožovalo na zdraví.
Jiný příklad odolnosti vůči alkoholu představují tany péroocasé (Ptilocercus lowii). Významnou složku jejich potravy tvoří nektar vylučovaný květními pupeny palem rodu Eugeissona. Tato sladká tekutina kvasí a obsahuje skoro 4 % alkoholu. Je to jako kdyby den co den, od rána do večera popíjely desetistupňové pivo. Přesto nejeví nejmenší příznaky podroušení. Je to tím, že alkohol v těle vážou na molekuly kyseliny glukuronové, jež vzniká z cukru glukózy, a tím jej zneškodní. Při výzkumu tan byli studováni také drobní opylovači, ptáci i savci a některé poloopice (konkrétně loriové), kteří se živili tímtéž alkoholovým nektarem. Žádní z těchto živočichů nevykazovali ani náznaky opilosti – pravděpodobně na ně alkohol působí jako atraktant, ale nevyvolává nějaké opojení s efekty v pohybové soustavě. Příroda to zkrátka dobře zařídila. Pokud by tito živočichové byli mentálně a pohybově opilí, pomalí, malátní, hned by je něco sežralo nebo by spadli na zem a zranili se nebo zabili.
Tany mají evolučně blízko k primátům, kteří jsou ovšem k alkoholu vnímaví. Zdaleka to tedy neplatí jen pro člověka. Když se dostanou k alkoholu makaci (Macaca), zavdávají si zcela bez zábran. Hladiny alkoholu v krvi jim rychle vystoupí nad 0,8 promile. Na opicích je to pak vidět – motají se, padají a zvracejí. Některé pijí tak dlouho, dokud v omámení alkoholem neusnou. Osaměle žijícím opicím chutná alkohol víc než zvířatům žijícím ve skupině, opičí samotáři prý nejraději popíjejí na konci dne.
