Obchody všeho druhu jsou dnes plné zboží všeho druhu. Když dostanu chuť na víno z Jižní Afriky, stačí sáhnout. Nebo co třeba jablko z Maďarska? Igen, není problém. Vybrat si můžeme potraviny z celého světa. Přesto se ale stále více lidí pídí po těch, co kdysi nosily označení Made in Czech. Proč je tomu tak? Vždyť před třiceti lety jsme říkali, že co je české, to není kvalitní a toužili jsme jen a jen po zahraniční produkci? Co se od té doby změnilo?
První věcí, kterou si mnozí z nás uvědomili, je fakt, že zahraniční původ výrobku ještě nemusí být důkazem jeho kvality. Často je tomu dokonce naopak, to když výrobek z ciziny je chuťově či nutričně mnohem horší než ten vypěstovaný ve vedlejší vesnici.
Snad každému z nás je jasné, že domácí produkty jsou přirozeně čerstvější. Nemusejí totiž cestovat přes půl světa. Dozrají, vykynou, rozkvetou, nebo se zašpuntují a hurá s nimi do nejbližšího obchodu. Jejich transport pak nezatěžuje životní prostředí. Uhlíková stopa regionálních produktů je prakticky nulová.
Jakou cestu asi musí překonat ryba ulovená kdesi v Tramtárii? Kolikrát při tom rozmrzne? Jak malý a zelený musí být banán, jak nanicovaté a bledé je asi rajče, když teprve po několika dnech transportu začínají na pultech obchodů vypadat… téměř dozrále? Když je něco skutečně zralé, má to určitě nejen lepší chuť, ale také vyšší výživovou hodnotu, větší množství živin a vitamínů.
Nákupem regionálních potravin podporujeme své sousedy, místní producenty, vlastní komunitu. Na to se často zapomíná. Utrácíme peníze tam, kde je to pro nás pohodlnější. Ale už nepřemýšlíme, že ty peníze nezůstanou v daném místě. Naše peníze odcházejí kamsi do světa, do kapsy někoho, koho nikdy nepotkáme. Naše peníze nepomáhají v daném regionu nikomu a ničemu.
Když však budeme podporovat místní produkci, pomůžeme tím lokálním pěstitelům k úspěchu. A jen ten je udrží na jejich polích a pastvinách. Proč nás to má zajímat? Jedině oni, místní zemědělci a výrobci potravin mohou zajistit, že se charakter krajiny v místě, kde žijeme a které milujeme, nezmění. Jenom tak se z polí nestanou zastavěné plochy a lesy zůstanou na svých místech. Nákupem lokálních produktů si kupujeme budoucnost krajiny, kde se nám dobře žije a kterou chceme odkázat svým dětem.
Ale pokud jsou slova udržitelnost či odpovědnost pro někoho prázdnými pojmy, ať se zamyslí nad jinou věcí, a to je zodpovědnost za vlastní zdraví, odpovědnost vůči sobě samému. Regionální potraviny jsou totiž nejpřirozenější stravou pro naše tělo. To je mnohem lépe připravené na potraviny, které jsou pěstovány v jeho okolí. Je zvyklé na látky, které se v jeho okolí vyskytují a na potravu, kterou lidé v daném místě konzumují už celá staletí. Jinak řečeno, naše těla se svému okolí evolučně přizpůsobila a proto sama nejlépe vědí, co je pro ně tím nejlepším zdrojem energie, harmonie a zdraví.
