Za vším hledejme Římany. S velkou pravděpodobností právě oni přinesli do našich luhů a hájů vinohradnictví. A je to již pěkná řádka let, proto se ani není čemu divit, že za tu dobu vznikla řada pranostik, které se týkají vína.
Pranostiky, u nás vedené jako samostatný pojem, se v jiných zemích řadí mezi přísloví a pořekadla. Jsou výsledkem dlouhodobých pozorování týkajících se počasí a různých většinou zemědělských prací. Původně se používaly spíše jako předpověď počasí. Často jsou spojovány se jménem světce, jehož svátek se ten den slaví.
Třeba v průběhu prvního měsíce roku naši předkové říkávali: V lednu, na pec si sednu. A my tušíme, co tím mysleli. V zimě se má odpočívat a být v teple a moc nechodit ven. Proč taky, vždyť na polích nic neroste a dřevo na topení měli naši dědečkové připraveno už dávno z podzimu. Ne nadarmo se přece říkávalo: Než v lednu sedláka, to radši vlka na poli viděti.
Leden byl obecně vnímán jako měsíc velmi důležitý. Podle toho, jaké bylo první měsíc počasí, odhadovali naše babičky počasí v průběhu dalších částí roku a hlavně stav úrody, na tom totiž záviselo přežití statku, rodiny a vlastně celého společenství. Zkrátka: Když v lednu mnoho prší a málo sněží, z polí, luk i zahrad se málo těží.
V lednu se ale říkávala také tahle pravda: Pak-li leden mokrý bývá, mnoho vína nedolívá. Bude-li tedy v lednu pršet, místo aby sněžilo a mrzlo, nečeká vinaře kdovíjak dobrá úroda. Mimochodem, vinaři mají v lednu pranostik hned několik:
V lednu málo vody, mnoho vína. Mnoho vody, málo vína.
Když v lednu hrom se ozve, hojnost vína je v očekávání.
Mokrý leden prázdné sudy.
Je-li leden teplý, nepřibude do sudů.
Je-li teplo v lednu, sahá bída ke dnu
Málo vody v lednu, hodně vína v září
Vincenc (22. 1.) slunný plní sudy
Zdá se tedy, že bychom si měli přát, aby i letošní leden byl takový, jak jej známe z Ladových obrázků: čiperný, mrazivý, zkrátka pořádný. A protože posledních pár dní takových skutečně bylo, nezbývá se se radovat a těšit na jaro a léto. Vždyť už to znáte: V lednu mráz – těší nás; v lednu voda – věčná škoda. Tak ať leden ještě pár dní kraluje, jak se sluší a patří!
