Lidé po celém světě slaví různé svátky po svém. Vždy však jde o nějak vyjádřenou touhu po štěstí, zdraví a dobrých časech. Moc mile to třeba vymysleli před sto lety ve Španělsku, to když začali o silvestrovské půlnoci s pojídáním takzvaných dvanácti hroznů štěstí.
O silvestrovské půlnoci přenášejí španělská televize i rozhlas odbíjení věžních hodin na madridském náměstí Puerta del Sol. Úderů zvonů je celkem dvanáct, s každým úderem přitom snědí Španělé jednu kuličku hroznového vína, což jim má v novém roce zaručit štěstí.
Tenhle silvestrovský ceremoniál pochází pravděpodobně z 80. let 19. století. Předpokládá se, že vznikl z francouzské tradice pojídání hroznů a pití šampaňského na oslavu příchodu nového roku, kterou tehdy napodobovala madridská buržoazie. Nakonec se příslušníci nižších tříd začali věnovat pojídání hroznů jako výsměchu buržoazii a scházeli se při tom na veřejných prostranstvích, jako právě na náměstí Puerta del Sol s historickou hodinovou věží. Někteří lidé, převážně v Peru, ale tvrdí, že pojídání hroznů vsedě pod stolem je prý lepší než venku ve společnosti – prý přinese navíc také štěstí v lásce.
Ačkoli tato tradice pochází ze Španělska, rozšířila se do mnoha zemí Jižní a Latinské Ameriky. Některé obchodní společnosti v této tradici viděly dobrou příležitost a postupem času začaly prodávat dózy s dvanácti hrozny, již oloupanými a bez semen. Zatímco ve Španělsku se používají hrozny čerstvé, v jiných zemích, zejména v Latinské Americe, se jí dvanáct rozinek.
Nejčastěji se k tomuto rituálu používají bílé hrozny Aledo z Alicante, které mají ve srovnání s jinými místními odrůdami pozdější období sklizně a které lze v tomto ročním období zakoupit v balení po dvanácti kusech ve španělských obchodech s potravinami. Tyto hrozny mají chráněné označení původu a jsou jedinečným způsobem pěstovány pod papírovými pytli, aby byly chráněny před škůdci a chorobami. Výsledkem jsou mnohem jemnější hrozny s tenkou slupkou a výraznou chutí.
Tak dvanáctkrát dobrou chuť a štěstí do nového roku!
