Je léto a léto je vinná, nikoli okurková sezóna. Nalijte si tedy sklenku a pojďte se spolu s námi ponořit do tajemství, které v sobě tento nápoj bohů skrývá. Průvodcem na této cestě nám bude prof. PhDr. Jaroslav Malina, DrSc., zakladatel a první ředitel Ústavu antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, autor desítek odborných publikací a knih a velký znalec a milovník vína.
Všichni vinaři světa a také část lékařské veřejnosti vnímají víno nejen jako nápoj kultovní a společenský, ale také jako „medicínu“. Nebavme se o nestřídmém pití, o alkoholismu. Povídejme si o tom, že víno se má konzumovat s rozumem. Jak to bylo v dějinách lidstva s chápáním vína jako léčebného prostředku?
Odborně řečeno, víno prostupuje dějinami lidstva jako nadčasový biologický a kulturní fenomén, vždy a všude vymezovalo a ovlivňovalo lidské chování a prožívání, podněcovalo ducha a pomáhalo člověku nahlédnout sebe sama s jiskrnou jasnozřivostí. Lidověji řečeno, člověk přišel na chuť vínu v hlubokém pravěku, když poznal, že blahodárně působí na tělo i na duši jako nápoj, ale také jako léčivo.
První písemné záznamy o léčení, při němž také víno hrálo významnou roli, pocházejí z prostředí starověkého Předního východu. Onemocnění zde byla považována za „trest bohů“, kteří na člověka nechali působit moc zlých démonů. Nemoc tak byla často chápána jako důsledek hříchu, například zanedbání kultovních povinností, incestu, nevěry.
Nejstarší lékopis zaznamenaný na hliněných tabulkách pochází ze sumerského Nippuru kolem roku 2200 př. n. l. Jeden z receptů uvádí: „Smíchejte dohromady sušené vinné usazeniny, jalovec a sušené švestky, zalijte směs pivem. Potom potřete (nemocnou část) olejem a přilepte (jako náplast).“
Zhruba ve stejné době jako v Mezopotámii utvářela se čínská medicína, která rovněž využívala víno a jiný alkohol jako léčivo.
Popisek k těmto ilustracím uvádí: „Chryzantémový likér zahání bolest hlavy, zlepšuje zrak a sluch, zmírňuje paralýzu, povzbuzuje chuť k jídlu, blahodárně působí na jin i jang a odstraňuje sto nemocí. Hroznové víno jej vhodně doplňuje a reguluje…“
Staří Egypťané převzali mnohé podněty od starších předovýchodních kultur, inspirovali se jimi a postupně je přivedli na vyšší úroveň. Výrazně pokročili také ve vinařství a ve využití vína v lékařství. Víno jako životodárný prvek nechybělo mezi obětinami v hrobkách staroegyptských elit – například „vinný sklep“ faraona Tutanchamona (vládl asi v letech 1336–1327 př. n. l.) obsahoval třicet šest amfor vína.
Egyptský přístup k vínu se odráží v Pěti knihách Mojžíšových (Pentateuch, „pětidílka“) ve Starém zákoně. Není divu, vždyť Mojžíš (hebrejsky Moše, asi 14. až 13. století př. n. l.), biblická postava, prostředník mezi Hospodinem a lidem, vůdce Izraelců, žil zprvu v Egyptě, asi za vlády Ramesse II. Odtud vyvedl předky izraelských kmenů, které pak vytvořily biblický Izrael. V Egyptě se naučil mnohé, včetně využití vína k obveselení i k terapeutickým účelům. Starý zákon opakovaně zmiňuje použití vína nejen na rány tělesné, ale i duševní: „Dejte opojný nápoj hynoucímu a víno těm, kterým je hořko, ať se napije a zapomene na svou chudobu a na své plahočení již nevzpomíná“.
Ve starém Řecku byl za jednoho z největších lékařů považován Hippokratés z Kóu (kolem 460–kolem 375 př. n. l). Ten soudil, že životospráva a zdravé prostředí jsou základem zdraví a tělesné harmonie a víno považoval za jeho důležitou složku. Také je doporučoval jako preventivní lék a pravidelnou konzumaci považoval za klíč k dobrému zdraví. Hippokratés používal víno jako diuretikum a protizánětlivý prostředek (ke snížení horečky) a k léčbě mnoha různých onemocnění, včetně úzkosti, bolesti očí, vředů či poranění hlavy. Údajně se vyjádřil: „Žádné rány by se neměly zvlhčovat ničím jiným než vínem.“
V křesťanství si víno udrželo zejména symbolickou hodnotu. Ježíš Kristus, podle tradice zakladatel a ústřední postava křesťanského náboženství, se sám nazval „pravým vinným kmenem“ (Jan 15:1) a jeho prvním zázrakem byla proměna vody ve víno. Žádná jiná rostlina kromě révy vinné není důvěrněji spojena s jeho životem a činy. Při Poslední večeři však odmítl nabízené víno: „Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží“ (Lukáš 22:18).
Ženě, která právě porodila, jsou přinášeny kohout a víno, aby se rychle zotavila.
