Je zvláštní, jak se člověk v běhu svého života mění. Nejen tím, že roste a moudří, ale také tím, jak se proměňuje veřejné mínění na základní témata, která člověka vzrušují, trápí a pálí. Jedním z nich je to, co jíme. Máloco nás totiž dovede tak spolehlivě pohltit jako nekonečné diskuse o tom, co nám chutná, co denně nakupujeme či v potu tváře pěstujeme, totiž potraviny. A co už by nás mělo u jídla zajímat víc než to, jestli si na něm pochutnáme, a také jestli s ním naše tělo přijímá všechno to dobré z přírody? Ano, kvalita potravin je to, oč tu běží.
Před revolucí jsme, vzpomínáte, říkali, že všechno domácí je nekvalitní a nedobré. Tím slovem „domácí“ jsme mysleli české výrobky, produkty se značkou „made in Czechoslovakia“, a tedy i české potraviny. Jak úžasně pak najednou chutnaly broskve ze západu, jak kvalitně hrály magnetofony z Japonska, a což teprve cizí alkohol, to byla hned jiná nálada než po tuzemáku. Čas ale všechno mění. S časem přichází zkušenost a moudrost. A my najednou víme, že všechno je tak trochu naopak. Co je domácí, je dnes žádané, kromě magnetofonů, ty už se nevyrábějí. U potravin tohle tvrzení platí hned dvojnásob.
Podle evropské legislativy se potravinou rozumí jakákoli látka nebo výrobek, zpracované, částečně zpracované nebo nezpracované, které jsou určeny ke konzumaci člověkem nebo u nichž lze důvodně předpokládat, že je člověk bude konzumovat. Patří sem i nápoje, žvýkačky a voda. Mezi potraviny se naopak nezařazují např. krmiva, nebo rostliny před sklizní, natož pak živá zvířata, léčivé či kosmetické přípravky, tabákové výrobky apod.
Kvalita českého potravinářství má bohatou tradici, která byla v posledních letech opomíjena a nahrazována snahou o dosažení co nejnižší ceny mnohdy na úkor kvality produktů. Tento stav je pro naše producenty neudržitelný, neboť dlouhodobě nemohou konkurovat státům s hospodářstvím zaměřeným především na zemědělskou výrobu a hospodařících na nesrovnatelně větších rozlohách zemědělské půdy. Proti masové produkci z ciziny může Česká republika nabídnout vyšší kvalitu produktů, která může zajistit českému potravinářství a zemědělské prvovýrobě potřebnou konkurenceschopnost. Špičková kvalita a přidaná hodnota jsou tím, co může tvořit – ale často netvoří – konkurenční výhodu našich produktů v rámci evropské produkce potravin.
Jak vnímají čeští spotřebitelé kvalitu potravin v naší zemi? Na tuhle otázku hledali odpověď odborníci ze Západočeské univerzity v Plzni (Ekonomická fakulta, vedoucí výzkumu Kateřina Šustrová). Dva stručné grafy místo dlouhého povídání.
Co pro vás znamená pojem „kvalitní potravina“?
Jak hodnotíte kvalitu potravin v českých obchodech?
A pak je tu další výzkum, tentokrát realizovaný pro potřeby Zemědělského svazu České republiky. Jeho cílem bylo zjistit, jak se oproti roku 2021 změnilo mínění veřejnosti o zemědělství jako takovém, jak vidí zemědělce, jejich péči o krajinu a hospodářská zvířata, jaká témata vnímají jako kritická a jak by chtěli respondenti situaci změnit.
Jaké byly závěry dotazníkového šetření?
- Image českého zemědělství zůstává stabilní. Češi jej i v roce 2022 vnímají pozitivně. Do budoucna však očekávají zhoršení celkové situace v zemědělství. České zemědělství je obecně spojováno zejména s produkcí kvalitních potravin.
- Vysoký dovoz potravin ze zahraničí nebo neefektivita v zemědělství. To jsou nejčastější negativní asociace s českým zemědělstvím. Nejzávažnějšími problémy českého zemědělství jsou pro Čechy především dovoz potravin, úbytek zemědělské půdy a plýtvání a vyhazování jídla.
- Vlivem pandemie, války na Ukrajině a celkově se zvyšujícími náklady na život se v roce 2022 Češi se častěji přikláněli k tomu, aby české zemědělství bylo co nejvíce soběstačné. Klesá taktéž v čase preference českých výrobků před zahraničními (68 % v roce 2022, 78 % v roce 2021).
- Nákupní chování lidí se v populaci meziročně téměř nezměnilo. V roce 2022 je pro konzumenty při nákupu důležitá především cena, předchozí zkušenost s potravinou a datum spotřeby.
Jak lidé vnímají české zemědělství? Populace vnímá české zemědělství pozitivně. Osm z deseti lidí souhlasí s výrokem, že čeští zemědělci produkují kvalitní potraviny. Více než polovina lidí si myslí, že zemědělství v ČR obsahuje malou diverzitu rostlin. Oproti roku 2021 je však o tom přesvědčeno méně obyvatel (62 % v roce 2022).
Jaká jsou pozitiva českého zemědělství? Podobně jako v předešlých letech je kvalita potravin a produktů podle Čechů největším pozitivem českého zemědělství. Meziročně ale pozitivní vnímání kvality pokleslo. Lidé také často spontánně pozitivně zmiňují lokální českou výrobu. Mimo jiné ve výzkumu zaznělo: „Snaha propagovat a prodávat ryze české potraviny. Bohužel oproti unijním zemědělcům jsou naši biti – dostávají třeba jen čtvrtinové dotace. Proto to má české zemědělství velmi ztížené.“
Nákupy v supermarketech i u místních
Lidé stále nejčastěji nakupují ve velkých obchodech (88 %), nicméně zhruba pětina dospělé populace méně často než v době před pandemií. Malé obchody, např. zelinářství, pekařství apod., si zachovávají stabilní pozici, jako další zdroj nákupu ovoce, zeleniny, čerstvých a trvanlivých potravin je uvedlo průměrně 39 % respondentů. V roce 2020 to byla asi třetina. Tohle a ještě mnohem víc zjistili výzkumníci z Akademie věd České republiky ve svém rozsáhlém výzkumu z roku 2022.
Oproti roku 2020 se prý mírně zvýšil podíl nákupu na farmářských trzích (na rozdíl od předchozího roku již nebyly zavřené) a odběru přímo u pěstitelů či výrobců. Výzkumníci se pak více zaměřili na skupinu 106 lidí, která v dotazníku uvedla zkušenost s místním jídlem.
V rámci této skupiny lidé stabilně nejčastěji nakupovali ze dvora přímo na farmě, jak uvedlo téměř 71 % těch, kteří mají zkušenost s místním jídlem. Asi třetina odebírala různým způsobem farmářské bedýnky. Inzeráty na sociálních sítích využívalo 17 % respondentů a 10 % dotázaných se zúčastnilo samosběru úrody přímo na polích, což je v poslední době medializovaná aktivita. Nejčastěji byly zmíněny jahody, jablka, meruňky a třešně, ze zeleniny brambory, cibule, mrkev, papriky a rajčata.
O stravovacích návycích kromě toho vypovídá, že Češi denně nejvíce konzumují chléb a pečivo. Překvapením pak může být, že čerstvé maso si denně dopřejí jen 4 procenta respondentů (a dalších 18 % ho konzumuje 4–6 x týdně).
A jak jste na tom vy?
