Vinice se na našem území objevují už od nejstarších dob, k jejich prvnímu velkému rozšíření dochází za časů Velkomoravské říše. A to víte, víno je nápoj vyráběný složitým postupem, vyžaduje velmi kvalitní révu a mnoho práce. Proto víno nikdy nepatřilo k levným nápojům. No a když něco hodně stojí a lidé si toho váží, k tomu vznikají různé právní předpisy.
Zpočátku je vinařství upravováno jen nepsanými zvyky ve formě obyčejového práva. Postupem času se však vytvářejí viniční řády. Nejprve jen na úrovni jednotlivých obcí, postupně však i pro větší územní části. A tak vzniká takzvané horenské právo. Slovo „horenský“ znamená „týkající se hory“. No a slovo „hora“ znamenalo za starých časů „vinice“. Horenské právo tedy rovná se „právo viniční“.
To sloužilo k tomu, aby král, feudál, majitel vinice i dělník na vinici a konzument vína měli zaručena svá práva. Horenská práva sloužila například i k tomu, aby byl zloděj spravedlivě potrestán – například peněžitým trestem, useknutím prstu, ruky nebo i hrdelním trestem – v závislosti na míře provinění. Za tím účelem byly ustanoveny i speciální horenské soudy a nejvyšší horenský soud pro všechny vinařské obce na Moravě.
Souběžně existovala i řada královských nařízení. V roce 1325 český král Jan Lucemburský nařídil, že od sklizně do Velikonoc se mohou šenkovat ve městě Brně jen vína brněnských měšťanů. Jeho syn Karel IV. v roce 1358 nařídil zakládat vinice v okolí královských měst, a tedy i Prahy na všech jižně orientovaných svazích.
„Chtějíce z vlastní vůle a naší nekonečné laskavosti, jakož i s pomocí Boží, zlepšiti stav našeho království a všech jeho obyvatel, nařizuji:
Zakládat vinice na všech horách obrácených k poledni do vzdálenosti 3 míle kolem Prahy. Každý, kdo takové hory vlastní, má začít se zakládáním do 14 dní po vydání tohoto privilegia. Kdo by sám zakládati nechtěl nebo nemohl, ať na jeho pozemku zakládá ten, komu jej perkmistr propůjčí.
Kdo vinici založí, bude ode dne, kdy se zakládáním započal, po 12 let od všech daní a dávek svoboden. Počínaje 13. rokem bude odevzdávat majiteli pozemku desátek a králi z každé vinice půl džberu (30,5 litru) vína ročně. Každá vinice bude 16 prutů (75,68 m) dlouhá a 8 prutů (37,84 m) široká (výměra = 2865 m2).
Vinicím nesmí nikdo škodit, ať urozený nebo neurozený. Kdo bude přistižen ve dne při škodě na hroznech nebo réví, pěšky nebo na koni, či děláním cesty přes vinici, propadne pravou rukou, nevyplatí-li ji 20 kopami českých grošů perkmistrovi.
Kdo byl polapen v noci, ten propadne hrdlem a jeho majetek připadne perkmistrovi. Byl-li zloděj při škodách na vinici zabit, pak ten, kdo zabil, nic víc nepropadne než dva haléře, kteréž na tělo zabitého položiti má. Sporné případy se řeší na radnici Starého Města pražského.“
