Kdysi tam na vršku nad říčkou Vrchlicí stávala kaplička zasvěcená patronce horníků, svaté panně Barboře. Dnes tam díky kutnohorským měšťanům a jejich věčnému soupeření s těmi pražskými stojí chrám, jeden z nejkrásnějších v celé Evropě. Chrám, který ve své době směle konkuroval pražské svatovítské katedrále. No a pod ním stojí už léta jedna z našich vinic. Jmenuje se, jak jinak, Pod Barborou.
Chrám svaté Barbory je klenotem pozdní gotiky a spolu s dalšími stavbami v centru Kutné Hory je zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO. Zasvěcen je panně Barboře, raně křesťanské mučednici, která je vzývána jako pomocnice v nouzi, přímluvkyně za dobrou smrt a patronka všech, kdo mají nebezpečné povolání, zejména horníků. Právě horníci se nejvíce zasloužili o rozkvět středověkého města i vlastní stavbu katedrály.
Chrám svaté panny Barbory vyjadřuje úctu měšťanů k boží moci, ale také světskou moc královského města, dobové napětí mezi Prahou a Kutnou Horou a také osamostatnění Kutné Hory od sedleckého kláštera. Možná právě proto byl kostel vybudován za městskými hradbami, mimo sedleckou duchovní správu, na pozemku pražské kapituly.
Svatobarborský chrám byl založen roku 1388 a stavěl se po vzoru francouzských katedrál. Původně měl být chrám trojlodní a protáhlejší. Podle historických pramenů měla velkolepá stavba dosahovat dvojnásobku dnešní délky. Velice brzy se však změnil na pětilodní. Na výstavbě chrámu se podíleli i takoví mistři jako Petr Parléř, Matyáš Rejsek či Benedikt Rejt.
No a pod tou středověkou slávou stojí už dlouhé roky jedna z našich nejkrásnějších vinic. Jmenuje se Pod Barborou a byla založena v roce 2009. Už několik sezón nám s její sklizní pomáhá široká, nejen kutnohorská veřejnost. Spolu s Chrámem svaté Barbory a Jezuitskou kolejí, ve které sídlí Galerie středočeského kraje – GASK, tvoří nejfotografovanější zátiší v Kutné Hoře.
A to není všechno. Hned při vstupu do vinice stojí dřevěný stánek, ve kterém je možné ochutnat všechna naše vína, posedět u dubových stolů a jen tak se kochat krásou okolí a atmosférou okamžiku. Otevřeno je každý den a víno, to věru nikdy nedojde.
